Každý používá počítač jinak, radit s velikostí disku je tedy velmi těžké. Minimem pro hladký chod operačního systému je 64 GB, ale stažené hry či videa mohou zabírat další desítky nebo i stovky GB. U základních notebooků se většinou setkáte s kapacitou alespoň 256 GB a u těch špičkových pak s 1 TB. I u tak velkého disku si ale nainstalujete jen třeba deset nových her, než jej zaplníte. Takový Microsoft Flight Simulator zabírá okolo 127 GB a existují i na místo mnohem náročnější hry.
U rozměrově větších laptopů je více prostoru a někdy jako druhý disk nabízejí ještě klasický HDD s kapacitou 1 nebo 2 TB. Nebo i dvě SSD, což je výhra. Nároky na místo rostou kromě her také u videa.
Přibližně vám to ukáže přímo operační systém v Nastavení | Systém | Úložiště. Existují ale i specializované utility, například WizTree, které vám informaci o souborech ukáže přehledně graficky.
Notebook si prakticky vždy kupujete již s diskem, bez něj byste jej totiž dostali také bez operačního systému. Při výběru jste tak omezeni tím, jaké konfigurace nabízí výrobce či samotný obchod. Pokud vám dané konfigurace nevyhovují, bývá lepší udělat kompromis právě u disku, který lze později na rozdíl od většiny jiných komponent vyměnit.
HP OMEN 15 má místo pro dva disky SSD
Čtěte také |
SSD dnes vyrábí několik firem. Nejznámější jsou Samsung, Western Digital, Adata, Kingston, Seagate, Transcend, Corsair, Crucial či Intel. Počet výrobců samotných čipů a řadičů pro SSD je však mnohem nižší. Jen pár firem používá vlastní čipy, většina je nakupuje u zavedených výrobců a SSD pak spíše kompletuje (což ale neznamená, že by snad byly v něčem horší).
Typ SSD je dán možnostmi základní desky. Při výběru disku jste omezeni rozhraním (2,5" SATA, M.2 SATA nebo M.2 PCIe), nikoliv však kapacitou. Starší počítače umí jen 2,5" SSD s rozhraním SATA, ale třeba pokud budete osazovat druhé úložiště místo DVD mechaniky, tak právě starší model využijete. Novější SSD se již připojují bez kabelu (ten ostatně u notebooků nebývá ani v případě SATA), přímo do slotu typu M.2. Ten existuje ve dvou variantách SATA a NVMe a v moderních laptopech potkáte už jen NVMe.
SSD ve fyzickém tvaru pro slot M.2 může mít několik standardizovaných velikostí. Ve velké většině se používá délka 80 mm (označení 2280), ale existují i menší s délkou 60 a 42 mm. Takové disky se lépe vejdou do stísněných prostor u malých zařízení, ale také se na ně vejde méně čipů. Potom jsou zde ještě SSD pro konektor mSATA, což je jen jiný (menší) tvar a již se příliš nepoužívá.
Porovnání SSD pro mSATA a kratší verze M.2 2242 (CC BY-SA 4.0)
Existují i paměti typu eMMC. Ty najdete třeba v Chromeboocích, ale i v některých extrémně levných laptopech. Jde o paměť podobného typu jako SSD, ovšem bez výkonného řadiče a s rychlostí blížící se spíše pevným diskům.
Některá SSD na sobě mají rozměrný chladič. SSD obecně docela topí, ale vysoké teploty také dobře snáší. Přesto je u výkonných počítačů dobré je trochu zchladit. Netýká se to ale notebooků, kam by se ani pasivní chladič disku nevešel. Takové modely nejsou vhodné do notebooků, ale spíše pro herní desktopy. Chladič lze sice opatrně sejmout, ale doporučujeme raději pořídit SSD bez něj.
Možná jste si všimli, že u stejného modelu SSD s vyšší kapacitou udává výrobce o něco vyšší rychlost. Je to dáno tím, že pro modely s vyšší kapacitu použije více fyzických čipů NAND a právě díky jejich většímu množství naroste i rychlost. Čte a zapisuje se paralelně na více čipů. S větším diskem tedy jako takový bonus získáte i o něco vyšší výkon.
Všechny nové notebooky by již měly mít SSD ve slotu M.2 PCIe. Tedy i jakýkoliv jiný (větší) disk, který byste si do počítače chtěli místo původního disku dát, musí být určen pro toto moderní rozhraní. Nezáleží přitom na generaci a klidně můžete použít starší model.
Při výběru notebooku volte konfiguraci s takovým diskem, který bude o něco větší, než budete potřebovat za pár let (ano, je to těžké odhadovat). Pokud ale vybíráte třeba mezi větším diskem a silnější grafikou, tak disk může počkat. Lze jej na rozdíl od procesoru či grafiky vyměnit později. I tak je však nejlepším řešením pořídit dostatečně velký disk rovnou s novým notebookem. Pokud nejste ve výběru ničím omezeni, tak na velikosti disku určitě nešetřete.
U notebooku si nelze příliš vymýšlet. Většinou se do něj vejde pouze jedno SSD a jen někdy je uvnitř prostor i na druhý disk. Jednou z možností, jak si snadno rozšířit velikost úložiště, je nahrazení optické mechaniky za adaptér pro disk. Notebook s touto jinak zastaralou komponentou má tak najednou zajímavou výhodu
Rámeček místo DVD mechaniky je připraven pro 2,5" SSD (či HDD), ale přes další redukci do něj dostanete i SSD typu M.2
Žel modelů s mechanikou ubývá a u nových modelů již výrobce prostor pro druhý disk často neponechá. U herních laptopů bývají někdy i dvě rychlá SSD. Ty se využívají ve spojení v jeden disk (RAID0) kvůli co nejvyšší rychlosti, ale lze je používat i samostatně.
Naopak příliš místa nezískáte s SD kartou, která by měla fungovat opravdu jen jako přenosné úložiště. Dobrým nápadem je pak externí USB disk, ale spíše jako záloha než abyste jej využívali jako rozšíření kapacity.