Velký průvodce operační pamětí RAM pro notebooky

Při výběru notebooku máte na výběr nejčastěji mezi kapacitou 4 až 32 GB (a za pár let to může být jinak). Často je konkrétní kapacita spojená s konkrétním procesorem i diskem – k silnějšímu procesoru zkrátka výrobce páruje větší operační paměť a výběr je tak někdy omezený. Stejně jako u jiných komponent je ale i u pamětí dobré vědět, jak velkou kapacitu vlastně potřebujete a případně jestli se nepodívat i po nějakém rychlejším typu pamětí.

Operační paměť slouží jako pracovní paměť pro dočasné uložení těch dat, se kterými počítač zrovna pracuje. Proti disku SSD (o klasickém harddisku nemluvě) je totiž násobně rychlejší. Většinou jde o pár stejně velkých modulů, například 2× 8 GB.

Dva moduly DDR4 SO-DIMM v notebooku

Všechny spuštěné aplikace, otevřené soubory a samozřejmě i operační systém si počítač nahraje z úložiště do operační paměti a po skončení práce je uloží zpět na disk.

Kdyby počítač místo RAM používal běžný disk (což by fyzicky stejně nešlo), byl by extrémně pomalý. Stejně tak dojde k velkému zpomalení při zaplnění této paměti. Počítač totiž začne jako RAM využívat odkládací soubor právě na pevném disku, respektive si část kapacity RAM uvolní odložením na disk (tzv. swap). Kapacitu operační paměti ovšem ani nejde využívat na 100 %, pro práci s daty je potřeba nějaká režie a ke zpomalení dojde už při zaplnění na přibližně 85 %. Kapacita je tak to nejdůležitější, na čem u operační paměti záleží.

Přes mnoho označení jde už od 70. let o typ DRAM. Tento typ paměti je volatilní, což znamená, že pro udržení obsahu dat potřebuje stálé napájení. Při vypnutí počítače se obsah paměti vymaže. Jde tak jen o pracovní paměť.

Do stolních počítačů se používají fyzicky větší moduly, do notebooků pak menší moduly označené jako SO-DIMM. Ultrabooky vyžadující miniaturizaci součástek pak už někdy ani nemají sloty pro paměťové moduly, ale paměťové čipy jsou napájené přímo na základní desce.

V průběhu let se samozřejmě všechny komponenty vyvíjí a zrychlují. Aktuálně se používá paměť označená jako DDR5 a předtím to logicky byly moduly DDR4 (2014-2022). Pátá generace pamětí DDR funguje s nižším provozním napětím 1,1 V (proti 1,2 V u DDR4), což znamená i nižší spotřebu.

Zároveň DDR5 přináší i vyšší frekvence (u notebooku až 4800 MHz) a celkově vyšší výkon. Není to samozřejmě tak, že by počítače měly díky novým pamětem dvojnásobný výkon, ten závisí na mnoha jiných komponentech.

Rozdíl by šel poznat mezi jednotlivými generacemi, jenže do notebooku s pamětmi DDR4 nebude paměť DDR5 ani pasovat (moduly se liší jinak počtem pinů), natož aby fungoval. Podpora je pevně dána čipovou sadou a procesorem a typ pamětí si nelze vybírat. Můžete pouze zvolit jiný model třeba s vyšší frekvencí, ovšem na výkonu běžného počítače to téměř nepoznáte.

Používají se ještě paměti typu LPDDR5, které jsou úspornější, ale také dražší a musejí být vždy napevno napájené na desce. Mají dokonce vyšší přenosovou rychlost než běžné DDR5.

Paměti jsou často v páru, v takzvaném dvojkanálovém zapojení. Rozdíl výkonu proti jedinému dvojnásobně velkému modulu je většinou jen zanedbatelný, důležitý je spíše pro hry. A paradoxně nejdůležitější je pro potřeby integrovaného grafického čipu, kde je zrychlení až dvojnásobné. Integrovaná grafika totiž i propustnost s procesorem sdílí a potřebuje tak pomoci co nejlepší paměťovou propustností. A použití dvou modulů ji zdvojnásobuje. Ve výkonu lepších iGPU tak dělá spojení se dvěma moduly proti jednomu velký rozdíl.

Horší je to pak u případné budoucí výměny, kdy musíte vyměnit oba moduly. Výměna dvou 4GB modulů za dva 8GB znamená, že vám dva moduly zbydou. Doplnění jednoho 8GB za druhý stejně velký je levnější.

Stejně jako u jiných komponent, i paměti RAM jsou rychlejší než dříve. Kromě lepší výrobní technologie určuje jejich výkon hlavně frekvence a časování. Paměti DDR5 mají frekvence běžně na 3200 až 4800 MHz (v extrémních případech až 6400 Mhz). Čím vyšší tím výkonnější.

Časování pamětí se udává se jako CL a číslo, případně čtyři čísla oddělená pomlčkou (například CL 9-9-9-24). Určuje prodlevu v nanosekundách mezi vnitřními příkazy (přepínání tranzistorů, nabíjení a vybíjení kondenzátorů…). Frekvence a časování ale jsou trochu proti sobě a při zvýšení frekvence bývá třeba zase zhoršit časování. Pro stabilní výkon se pak zase hodí mírně zvýšit napětí a úspornost je pryč. To už se ale bavíme o taktování pamětí u extrémně výkonných počítačů.

U špičkových herních počítačů najdete i výkonnější paměti a i když je rozdíl velmi malý v řádu procent, tak u těchto strojů se počítá vše. Rychlost neznatelně závisí i na velikosti paměti, neboť větší kapacita využívá i větší adresní prostor a teoreticky může být o nějaké to promile pomalejší. Na tohle ale vůbec neberte zřetel, uvádíme to jen pro úplnost.

Setkat se můžete ještě s pamětmi označenými jako Registered nebo ECC. Ty jsou určené spíše pro servery a pracovní stanice s procesory Intel® Xeon® nebo Intel® Core® 12 generace, které podporují právě tuto technologii. ECC obsahují pro každých osm čipů jeden kontrolní a paměť je tak odolnější na chyby. Moduly Registered mají navíc čip pro buffer, přes který jde všechna komunikace mezi paměťovými čipy a řadičem a padá tak omezení na počet čipů. V běžných noteboocích se s nimi nesetkáte.

Kolik paměti potřebujete, určuje váš způsob práce s počítačem. Mějte na paměti, že i jen spuštěný operační systém zaplní přibližně 2 GB. Už jen větší množství otevřených záložek v prohlížeči znamená větší potřebu operační paměti. Počítač se 4 GB tak stačí pouze na základní kancelářskou práci. Běžný uživatel bude patrně vybírat mezi 8 a 16 GB, ti nároční pak zvolí 32 GB. Zatímco s 8 GB byste na limit mohli brzy narazit, se 16 GB vydržíte velmi dlouho.

• 4 GB (počítač na psaní poznámek)
• 8 GB (nenáročný provoz, studium, základní kancelářská práce)
• 16 GB (jistota stabilního výkonu bez kompromisů)
• 32 GB (počítač na práci s velkými fotkami a střih videa)

Kromě kapacity je důležité vědět, zda jde paměť v notebooku vyměnit. Někdy to totiž možné není. I paměťový modul se může teoreticky stát vadným a možnost výměny případnou opravu velmi usnadní. Výměna je však užitečná spíše z jiného důvodu, a to zvýšení kapacity a tím budoucího vylepšení počítače.

1. U notebooku musíte nejprve mít k hardwaru vůbec přístup, u některých modelů byste totiž vyměnili paměť jen s pomocí destruktivních nástrojů.
2. Pokud je ovšem paměť na základní desce integrovaná, tak ji už stejně nikdy nevyměníte (pokud nemáte mikropájku, ohromné zkušenosti a nevadí vám riskovat zničení počítače).
3. Počítač musí vnitřně vyšší kapacitu umožňovat.

První dva body jsou jasné. Jen někdy bývá jako kompromis integrovaný třeba pouze jeden modul, zatímco druhý zůstává výměnný. Třetí bod se týká kompatibility a jde o složitější téma.

Koupíte sice už i 32GB moduly, ale to ještě neznamená, že budou ve vašem počítači s dvěma 4GB moduly fungovat. Výrobce laptopu totiž udává i maximální kapacitu operační paměti. Závisí to na několika věcech.

Běžný počítač zvládne komunikovat na jednom paměťovém modulu se šestnácti čipy a záleží tak na tom, jak velké čipy umí výrobce pamětí vyrobit. Z běžně dostupných pamětí v době vydání notebooku tak vznikne ono omezení maximální kapacity, ovšem jakmile se objeví nové modely pamětí, omezení padne. Jenže, v parametrech nyní již staršího notebooku zůstane maximální kapacita uvedená už navždy.

Omezení může způsobit i BIOS, jehož nová verze by mohla při instalaci nových modulů pomoci. Případně je kapacita omezená ještě procesorem. Stávalo se, že třeba s Intelem některé moduly nefungovaly a s AMD ano. S tím už nic neuděláte. Kompatibilita nemusí být úplně stoprocentní.

V zásadě tedy jde do notebooku vložit operační paměť i vyšší kapacity, než jakou uvádí výrobce, ale neplatí to úplně vždy.

Jak jsme uvedli na začátku, výběr bývá omezený danou konfigurací. Je ale dobré zvolit takovou kapacitu, která vám bude dostačovat i s ohledem na předpokládanou životnost notebooku. Pokud počítáte v budoucnu s výměnou za vyšší kapacitu, zjistěte si už při koupi, že to půjde.

U HP mají uživatelsky přístupný hardware například modely ProBook, VICTUS, EliteBook, ZBook či OMEN. U všech kapacit se ale dívejte i na typ paměti, a zda jde o jednokanálové či dvoukanálové zapojení.

32 GB nabízejí notebooky HP v cenách od 40 tisíc a využijete je při střihu videa nebo velmi náročných programech.

8 GB je kompromis pro levnější notebooky, který je možné zvolit v případě, že budete mít počítač jen na jednoduchou kancelářskou práci nebo studium. Pokud však už dnes uvažujete o tom, že budete chtít paměť do budoucna rozšířit, doporučujeme zvolit rovnou konfiguraci s 16 GB nebo uživatelsky přístupné notebooky. Některé řady nejsou uživatelsky přístupné a rozšíření by tak nemuselo být do budoucna možné.

Většině uživatelů bychom doporučili 16 GB, což je kapacita, kterou také nabízí nejvíce konfigurací (dvojnásobek proti 8GB variantám) notebooků HP v cenách už od 18 tisíc. S 16 GB RAM můžete mít spuštěné náročnější aplikace i více záložek v prohlížeči (hlavně Chrome vyžaduje docela dost paměti) a počítač se nebude zpomalovat.

64 GB je skutečně pro naprosté fajnšmekry. S takovou kapacitou paměti jste připraveni na nejnáročnější úkoly a programy. Ať už jste profesionál, kreativec, nebo jen počítačový nadšenec, s 64 GB RAM si budete moci užívat maximální výkon a plynulost v jakékoliv situaci.

Notebooky s 8 GB RAM

Nakupujte zde

Notebooky s 16 GB RAM

Nakupujte zde

Notebooky s 32 GB RAM

Nakupujte zde